Týden, ve kterém se naše věci naučily bavit mezi sebou
Jedno přihlášení, kamarádi všude, tlačítko Hrát na cizí web — a dvě vydání, při kterých vylezlo, že aktualizaci na Windows ani Linuxu nikdy nikdo nedostal.
Sedm dní, pět produktů a jedna nit, která jimi vede: to, co stavíme, si přestalo být cizí. Přihlásíš se jednou. Kamarádi jsou tam, kde jsi ty. A provozovatel serveru si může dát na vlastní stránku tlačítko, po kterém někdo přistane v jeho světě, aniž by cestou potkal jedinou obrazovku s nastavením.
Přihlášení je jedno tlačítko
Připojit launcher k účtu dřív znamenalo kód, který si přečteš na jedné obrazovce a opíšeš do druhé. Už ne. Zmáčkneš Připojit, otevře se prohlížeč na stránce, která už ví, který launcher se hlásí, a jedno tlačítko to dokončí. Čitelný kód tam zůstal pro ten jeden případ, kdy je potřeba — stroj, kterému se prohlížeč neotevře — a pro nic jiného.
Panel dostal totéž z druhé strany: je licencovaný na tvoje STYGION ID a propojuje se stejným jedním pohybem.
Kamarádi a chat jsou zpátky, a jsou všude
Celá účtová vrstva v launcheru mluvila na službu, která přestala existovat, když jsme přepsali backend — a padala tím nejhorším možným způsobem: potichu, jako prázdný seznam. Je postavená znovu. Požádat, přijmout, psát si, vidět, kdo je online a v čem zrovna je.
A není to jen v launcheru. Kamarádi a chat jsou i na webu, ve stejném rohu jako panel zpětné vazby, takže se dá pokračovat v hovoru, aniž bys cokoliv otevíral.
Tlačítko Hrát, které si každý dá na vlastní web
Tohle nás těší nejvíc. Když provozuješ Minecraft server, nejtěžší na přivedení hráče je všechno, co se děje před hrou: najít modpack, najít správnou verzi, nainstalovat ho, přidat adresu, připojit se. Pět příležitostí ztratit někoho, kdo si chtěl zahrát.
Teď je tam tlačítko. Hráč na něj na tvojí stránce klikne, otevře se launcher a zeptá se přesně jednou — připojit se na tenhle server? nainstaluje se tenhle pack — a od chvíle, kdy řekne ano, nesahá na nic, dokud nestojí ve světě. Pack se stáhne, tvoje adresa se mu sama uloží do seznamu serverů, hra naběhne a on dorazí.
Svoje si vyrobíš ve STYGION účtu v sekci Vývojáři. A protože tlačítko je obrázek, který jede od nás, a ne kus kódu s natvrdo zapsaným jménem tvého serveru, přejmenování serveru nebo změna packu se propíše na každou stránku, kde tlačítko visí. Kód vložíš jednou a víc už se k němu nevracíš.
Obojí je venku — a aktualizace konečně fungují
STYGION Launcher a0.8.0 a STYGION Panel a0.4.0 dneska vyšly, a při jejich vydávání vylezlo něco, o čem se sluší říct nahlas: nikdo na Windows ani na Linuxu nikdy nedostal nabídku aktualizace z launcheru. Ani jednou od chvíle, kdy jsme přepsali backend. Kontrola všem odpovídala „jsi aktuální", pořád dokola, kvůli detailu v podepisování, který se pod námi potichu změnil a kterého se jako jediné netýkalo macOS.
Je to opravené a ověřené jediným způsobem, který se počítá — zeptali jsme se jako windowsový launcher na staré verzi a koukali, jestli přijde správná odpověď. Když jsi na 0.7.0, launcher ti 0.8.0 nabídne, až se příště podívá.
Launcher, hlavně v detailech
Instalace packu se ptá na verzi, s nejnovější předvybranou — takže běžný případ stojí jedno kliknutí navíc a ten nepříjemný je vůbec možný. Mezi verzemi se dá chodit oběma směry a zpátky je to stejně snadné jako dopředu: světů se to nikdy nedotkne. Instalaci jde kdykoliv zrušit, i tu na pozadí, a nezůstane po ní nic.
A pak drobnosti, které jsou přesně to, co člověk cítí. Každé tlačítko a každá karta odpoví, když na ně ťukneš. Dokončené věci se ozvou. Obrázky packů se prolnou přes barvu, kterou stejně budou mít, místo aby na tebe cestou katalogem blikaly šedé obdélníky. Čísla se při změně nehýbou. A obrazovka, které se něco nepovedlo načíst, to teď řekne a nabídne zkusit znovu — místo aby tvrdila, že nic nemáš, což bylo upřímně to nejhorší na ní.
Na Linuxu to prostě běží. Launcher si veze všechno potřebné uvnitř stažení, takže není co doinstalovávat a není bílé okno, které by se muselo obcházet.
Z panelu se stal produkt
STYGION Panel má stránku, cenu a týden zdarma. Konzole drží spojení a přežije restart samotného panelu. Správce souborů nahraje, stáhne i rozbalí. Server jde s někým sdílet a to sdílení něco znamená, místo aby to byla obrazovka, pod kterou nic není. Stop zastaví i server, který neposlouchá. A psaní nám z panelu zase někam dojde — od přepisu to padalo do prázdna, čehož si nikdo nevšiml, protože obrazovka z toho vinila chybějící nastavení.
A na serverech samotných
STYGION Keystone došel na 1.0: jeden mod, který nese přihlášení, jména a nastavení, na které se dá koukat, místo aby se muselo pamatovat — a hráč s obyčejným klientem bez modů se na server s ním připojí.
Mezitím domovská stránka tohohle webu jela na některých strojích dva a půl snímku za sekundu kvůli jedné animované značce. Už ne. Světy říkají, kdo je uvnitř, ne vzorek. A stygion.eu/discord konečně někam vede.
Všechno výše je živé, kde není řečeno jinak. Když je pro tebe něco z toho rozbité, panel zpětné vazby je vpravo dole na každé stránce — dojde tam co všechno ostatní a někdo to čte.